AKTUÁLNĚ:
  • Blog již nebude aktualizován - bude pouze udržován bez nových příspěvků - děkuji za pochopení
  • Přidány komplety otázek a odpovědí na pěstování MR v rubrice Časté dotazy
  • Přidána a doplněna rubrika Co k MR o možných doplňcích k masožravým rostlinám
  • Veškeré dotazy, které položíte formou komentáře jsou zodpovídány emailem (pakliže ho uvedete)

Milníky v historii rodu Nepenthes nebo spíše Cantherifera?

19. května 2013 v 22:23 |  Články o láčkovkách
Rok 1658
V tomto roce zachycujeme první zmínku o rostlině rodu Nepenthes. Etienne de Flacourt, guvernér francouzské kolonie na Madagaskaru, tuto rostlinu nazval "Anramitaco". Rostlinu z této doby dodnes známe jako N. madagascierensis.

Rok 1677
V tomto roce Barholinus popisuje rostlinu, kterou nazývá "Miranda herba". Tuto rostlinu dnes známe jako N. distillatoria. Je možné, že o rostlině již byla zmínka dříve či později, ale jisté je, že od objevení první láčkovky (N. madagascierensis) uplynulo dobrých 20let než nastala zmínka o druhé láčkovce. V roce 1680 tuto rostlinu Jacob Breyn nazval Bandura zingalansium, toto jméno jí zůstalo po dalších 60 let než Linnaeus vytvořil název tohoto rodu, který známe již dnes "Nepenthes". V roce 1683 Grimm nazval rostlinu Planta mirabilis distillatoria, což volně přeloženo znamená "zázračná nádoba zachycující vodu". To bylo předtím než se vědělo, že rostliny jsou také masožravé a věřilo se, že rostliny zadržovaly vodu v pastích pro lidské použití. To však nebyla špatná myšlenka, protože nespočet cestovatelů včetně Burbidge, pili tekutinu v láčkách, když neměli po ruce jiný zdroj vody.
Dle komentáře autora článku: Ano, opravdu se tady mluví o požívání tekutiny z láček, ve které plavaly napůl rozpuštěné ostatky hmyzu. Burbidge takto pil tekutinu během cesty na Mt. Kinabalu. Prý řekl, že dokonce tekutina byla docela chutná.
Nikdo nezkoušejte pít tekutinu z láček!

Rok 1690
Rumphias dokončuje jeho neuvěřitelnou práci na šesti-svazkovém herbáři. V tomto herbáři (Herbarium Amboinensis) nazývá láčkovky "Cantherifera". Tento herbář poslal do Nizozemí ke zveřejnění. Camphuijs byl tímto herbářem takto unesen, že si nechal udělat kopii i pro sebe. Tento čin právě představuje neuvěřitelnou souhru náhod, protože loď, která vezla svazek do Holandska byla napadena Francouzi a potopila se a s ní se potopil i celý herbář. Rumhpias tedy začal se svým týmem sepisovat celý herbář odznova. O pět let později herbář konečně dorazil do Holandska. Avšak ani tak se ihned nepublikoval. Kdyby se do dalších 30 let vytiskl, pravděpodobně by rod Nepenthes vůbec neexistoval a místo něj by se nazýval Cantherifera. Herbář tedy nebyl vytištěn ani po 45 letech.
Poznámka autora původního textu: Páni, to si snad dělají srandu, tomu říkám smůla. Tak Rumphius vytvoří neuvěřitelný herbář o šesti svazcích a on se i s lodí potopí, pak ho po několika letech dá znovu dohromady a oni ho celých 45 let nepublikují, tomu říkám hra osudu. Mohl by tedy někdo konečně dát Rumphiusovi notebook, diskety a internetový přístup.

Rok 1737
Linnaeus znovu-zorganizuje názvosloví do dnešní podoby. Publikuje rod s názvem Nepenthes. Popisuje N. madagascierensis a N. distillatoria. To se stane přesně 40 let po tom, co Rumphius nazve rod Cantherifera v ještě nepublikovaném herbáři.

Rok 1750
V tomto roce se konečně Rumphiusův herbář publikuje.

Rok 1789
Nepenthes distillatoria se stane první láčkovkou, která se snaží být pěstována mimo volnou přírodu. Byla dovezena do královských zahrad sirem Josephem Banksem.

Rok 1790
Otec Joao Loureiro, portugalský kněz, popisuje Phyllamphora mirabilis, která pochází z Vietnamu a přestavuje dnešní N. mirabilis.

Kolem roku 1800
Množství láčkovek bylo rozesláno do několika pěstíren. Semena jsou také ve značné míře distribuována. Původně se myslelo, že semena byla pravděpodobně posbírána na Ceylonu, takže se jedná o N. distillatoria, ale zjistilo se, že semena pochází z Bengálska. Dodnes se potýkáme s chybami, které nastaly při určování původu.

Rok 1819
Doktor William Jack objevuje N. rafflesiana a N. ampullaria. V tuto dobu se N. rafflesiana stává úžasnou a největší láčkovkou, která se dosud našla.

Rok 1833
Nathaniel Ward vyvíjí volně přeloženo "Wardovu přepravku", místo, které udrželo optimální podmínky pro přežití láčkovek při dlouhém převozu.

Rok 1841
V tomto roce se Nepenthes rafflesiana dostává do Evropy společně s N. ampullaria.

Rok 1845
Anglie zruší daň ze skla, což vede k rozmachu obrovských skleníků po celé zemi. Pěstovaly se v nich orchideje, banánovníky, pomeranče, ananasy a také láčkovky.

Rok 1851
Hugh Low uspořádá výpravu na Mt Kinabalu na Borneu. Později uspořádá další dvě výpravy. Během výprav objeví spoustu nových druhů, jako například: N. rajah, N. edwardsiana a N. villosa.

Rok 1862
Vzniká první lidskou rukou stvořený hybrid láčkovky, N. x dominii. Tento hybrid nastartoval rozmach pěstování a vznik hybridů, některé existují dodnes.

Rok 1878
Burbidge odjíždí na Borneo a sbírá N. rajah. To byla doba, kdy ještě CITES neexistovalo, kdokoliv kdo by jel dnes na Borneo sbírat tuto láčkovku, bude mít značné problémy se zákonem.

Rok 1880
N. distillatoria je nyní známá jako N. zeylanica.
Poznámka autora textu: Jak se to mohlo stát? Vždyť už před 150 lety tento druh popsali jako N. distillatoria, copak si o ní nikdo nepřečetl?

Rok 1905
Poslední kusy N. rajah z pěstíren mizí, jelikož mají velice vysoké nároky na pěstování. Poslední přeživší kus se nachází v národní botanické zahradě v Irsku a tento kus také brzy zmizí.

Rok 1908
Macfarlane přepracuje rod Nepenthes, který nyní čítá 58 druhů.

Rok 1910
Lilian Gibbsová, první žena, která vyšplhala na Mt. Kinabalu, objevuje N. rajah x N. villosa. Tato rostlina dostává název N. kinabaluensis v roce 1976 od Shigea Kuraty.

Rok 1914
Přes vymizení N. rajah a N. northiana z kultivací. Chtíč po láčkovkách v Evropě úplně nezmizel. Až do doby kdy nastala první světová válka, ta přinesla chudobu, nedostatek financí a tak mnoho skvělých skleníků, které byly vyhřívány se najednou ochladily během tvrdých zim a tak rod Nepenthes prakticky vymizel z Evropy. Japonsko však začíná pociťovat lásku k tomuto druhu a začíná tvořit hybridy těchto rostlin.

Rok 1918
Pod vedením George Pringa, Botanická zahrada v Missouri začíná sestavovat sbírku láčkovek. Ta se také stává největší na světě.

Článek volně přeložen z: http://www.cpjungle.com/nuhistory.htm
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama